Prodat nemovitost za co nejvyšší cenu chce pochopitelně každý. Jenže mezi cenou, kterou si majitel přeje a částkou, kterou je kupující ochoten zaplatit , je někdy pořádná propast. Právě v téhle propasti často mizí čas, zájemci i peníze. Pojďme se podívat na nejčastější chyby při stanovení prodejní ceny a vysvětlit si, proč vyšší cenovka automaticky neznamená výhodnější prodej. 1. Soused prodal za šest milionů. Můj dům je přece lepší! Tohle je klasika, kterou zná snad každý realitní makléř. „Víte, soused vedle prodal dům za šest milionů, a přitom nemá ani tak hezkou kuchyň jako my. Takže pod sedm rozhodně nepůjdeme!“ Na první pohled logická úvaha. Jenže realitní trh nefunguje jako soutěž o nejhezčí kuchyň v ulici. Dvě nemovitosti stojící vedle sebe mohou mít výrazně odlišnou hodnotu. Rozhoduje jejich technický stav, dispozice, velikost pozemku, energetická náročnost, právní stav, možnosti využití i řada dalších detailů. Hlavně! Víme vůbec, za kolik soused skutečně prodal? Nebyla jeho nemovitost v nabídce za šest milionů a nakonec se prodala za pět a půl? Pamatujte: Cena uvedená v inzerátu není důkazem skutečné tržní hodnoty. Je to především představa prodávajícího. 2. Investovali jsme do rekonstrukce dva miliony, tak je přece musíme dostat zpátky! Nová kuchyň, krásná koupelna, designová podlaha a obklady dovezené téměř z druhého konce světa. Rekonstrukce stála dva miliony, takže hodnota domu musí být minimálně o dva miliony vyšší. Jenže nemusí. Kupující neplatí za vaše účtenky. Platí za hodnotu, kterou pro něj nemovitost představuje. Kuchyňská linka za půl milionu může být snem současného majitele, ale pro nového kupujícího třeba jen důvodem, proč bude muset investovat do její výměny. Růžové obklady v koupelně? Ty mohou být podle prodávajícího vrcholem elegance, zatímco kupující už v duchu objednává bourací kladivo. Samozřejmě existují rekonstrukce, které cenu nemovitosti výrazně ovlivňují. Typicky nová střecha, kvalitní okna, zateplení nebo modernizace technických rozvodů. Zásadní rozdíl je mezi tím, kolik rekonstrukce stála, a tím, o kolik zvýšila tržní hodnotu nemovitosti. Tyto dvě částky rozhodně nemusí být stejné. 3. Dáme vyšší cenu. Slevit můžeme vždycky! Možná nejčastější a zároveň jedna z nejdražších chyb. Prodávající si řekne: „Zkusíme osm milionů. Když se nikdo neozve, snížíme na sedm a půl.“ Zní to rozumně. Vždyť snížit cenu lze kdykoliv. Jenže tak jednoduché to není. Když se nemovitost objeví na trhu jako novinka, má přirozeně největší šanci upoutat pozornost lidí, kteří podobné bydlení aktivně hledají. Pokud je ovšem výrazně předražená, zájemci ji většinou rovnou vyřadí ze svého výběru. Některým se dokonce vůbec nezobrazí, protože cenou přesahuje jejich nastavený filtr. Po několika týdnech přijde první sleva, potom druhá, a mezitím se z atraktivní novinky stává nemovitost, která už na realitních serverech nějakou dobu visí. Kupující začínají přemýšlet: „Proč to pořád nikdo nekoupil? Není tam nějaký problém?“ Nemovitost přitom může být naprosto v pořádku, jen cena byla od začátku zbytečně vysoká. Správně nastavená cena při vstupu na trh bývá často mnohem účinnější než postupné opravování přehnaných očekávání. 4. Když se z nemovitosti stane realitní ležák Představte si dva podobné domy. První se objeví v nabídce za odpovídající tržní cenu. Zaujme několik kupujících, proběhnou prohlídky a během relativně krátké doby se najde vážný zájemce. Druhý majitel chce o milion více. První měsíc se nic neděje, druhý také ne, třetí měsíc už začíná být nervózní. Po půl roce přichází výrazné snížení ceny…